Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Pověsti o památkách města Olomouce a z Olomouckého kraje - O založení města Olomouce

Obsah

Zkrácená verze pověsti O založení města Olomouce

V dávných dobách se na území pozdější země moravské nacházely především pralesy, řídce osídlené malými osadami u řek a na kopcích. V době rozkvětu římské říše tu snad pobývali i Germáni a Keltové. Pro římské kupce byla však tato oblast velice žádaná, a proto do ní i za značně ztížených podmínek pronikali. I díky nim vznikaly další malé osady, které na významných křižovatkách cest poskytovaly kupcům odpočinek. Osídleno bylo malé skalnaté místo u brodu řeky Moravy.

Až sem se dostala někdy v roce 57 před naším letopočtem skupina římských vojáků vedená prý Juliem Caesarem. Místo se mu velice líbilo, nechal ho proto vojensky opevnit. Místo bylo poté na jeho počest nazváno Julimontium, z něhož se prý později vyvinulo jméno Olomouc.

Celý text pověsti O založení města Olomouce

cerm01x.gif Zdroj viz literatura.

V dávných dobách se na území pozdější země moravské nacházely ohromné pralesy, táhnoucí se z horských masivů do údolí a nížin, jimiž protékaly potoky a řeky. V lesích žilo velké množství divoké zvěře, řeky a tůně se hemžily rybami a raky. Krajina byla jen velmi řídce osídlena, nestála zde ještě ani města, ani vesnice. Jen tu a tam se nacházely malé osady tehdejších obyvatel, kteří se většinou po určité době stěhovali z místa na místo. Osady obvykle vznikaly v povodí řek a na chráněných místech, umožňujících lidem alespoň částečnou ochranu proti přírodním nebezpečím.

V době rozkvětu říše římské pobývali na tomto území Germáni, snad i Keltové. Hranici s římskou říší tehdy tvořila na jihu řeka Dunaj, na níž se Římané opevnili. A za tuto hranici směrem k severu a k východu pronikali zejména římští kupci, vyvážející do těchto oblastí šperky, sůl, koření, zbraně, jantarové perly, nádobí, sklo a další výrobky, zatímco zpět do vlasti dováželi zejména kožešiny, kůže, obilí, medovinu, dobytek a další suroviny a zboží. Obchod jihu se severem Evropy byl poměrně rozsáhlý a zájem kupců především z jižních zemí byl značný. Prodej hotových výrobků a nákup surovin jim za námahu z dlouhé cesty určitě stály. Cestování a obchodování tehdy nebyla záležitost snadná ani bezpečná. Obyčejné vozy tažené koňmi, neskýtaly pro kupce žádné pohodlí, navíc se jezdilo po velmi špatných silnicích, pokud je vůbec možné částečně upravené cesty silnicemi vůbec nazývat. Cestování bylo rovněž velmi nebezpečné, protože kolem cest se pohybovalo mnoho lupičů, kteří často kupce přepadali, aby je oloupili o převážený náklad. Proto kupci cestovali v karavanách a vydržovali si ozbrojený doprovod.

Při cestách, u řek a na křižovatkách cest postupně vznikaly osady, střežící brody přes řeky a poskytující kupcům odpočinek na namáhavé cestě. Tyto osady kupci znali a většina z nich také měla své pojmenování. Jedna z cest, vedoucích z jihu na sever, vedla také v blízkosti holého skalnatého hřbetu, sestávajícího ze tří návrší, vyčnívajících několik metrů nad povrch okolní krajiny. Návrší byla vzdálena jen kousek od mělkého brodu přes řeku Moravu, do níž se opodál vlévala řeka Bystřice. Okolí skalnatého hřbetu bylo bažinaté, protkané mnoha rameny řeky Moravy, ze kterých se voda při povodních rozlévala široko daleko. Přístup k brodu byl možný pouze po cestě, vedoucí mezi skalnatými návršími. A právě na nich a v jejich blízkosti sídlili lidé již v mladší době kamenné a od té doby nepřetržitě až do dnešních dnů.

Do těchto míst se někdy v roce 57 před naším letopočtem dostala skupina římských vojáků, kteří na koních projeli úrodnou nížinou a řídkými lesy od Dunaje až sem. V jejich čele jel muž důstojného vzezření, oděný v nádherný šat, krytý bohatě tepaným brněním. Byl to slavný římský státník a vojevůdce Gaius Julius Caesar, jenž zatoužil poznat země na sever od Dunaje. Sám zde byl poprvé, i když římské oddíly se do těchto krajů zatoulaly již dříve. Když se jezdci přiblížili ke skalnatému útesu, již z dálky slyšeli křik a lomoz. Proto Caesar vyslal dopředu své zvědy, aby zjistili, co se děje. Ti se však vzápětí vrátili a sdělili vojevůdci, že pod skálou se nachází malá osada, kde zrovna probíhá trh, že tedy žádné nebezpečí nehrozí. I poručil Caesar vyjet na nejvyšší ze tří návrší, které se ze všech stran prudce svažovalo do okolní roviny. Odtud se mu naskytl krásný pohled na celé rovinaté okolí na severu lemované kopci. Všude převládaly lužní lesy, mezi nimiž se krčily malé kousky vyklučené a obdělané půdy se skromnými chatrčemi. Viděl, že téměř celé návrší obtékají říční ramena, a že po vybudování opevnění by se návrší stalo nedobytným. Poručil rozbít stany, nakrmit a napojit koně a na skále vybudovat příkopy a valy, zpevněné palisádou z ostrví. Vojensky upravené návrší bylo nazváno podle vzácného návštěvníka Julimons - Julimontium, z čehož se prý později vyvinulo jméno Olomouc. Vojenská stanice Římanů zde zůstala až do zániku římské říše a po jejich odchodu občas využili hotového opevnění místní obyvatelé.

Co je na pověsti O založení města Olomouce (ne)pravdivého?

Násilně polatinštěný tvar města Olomouce na Julimons, Julimontium Julii mons (Juliův vrch) v době humanistické po roce 1459 místo staršího Olomucium, dal vzniknout pověsti, že zakladatelem města je G. J. Caesar. Olomoucký dějepisec Josef Vladislav Fischer dokonce označil za zakladatele města císaře Julia Maxima kolem roku 238 n.l. Pro oba tyto názory neexistují žádné důkazy. Také úvahy o existenci starého hradu na Michalském návrší, vycházející z názvu Juliusberg (Juliův hrad), nelze ničím doložit. Navíc se tento název objevuje až po roce 1618 a používal se pro území kolem kláštera a kostela sv.Michala.. Pojmenování "Na hradě" vytvořil Alois Vojtěch Šembera, který přeložil roku 1841 do češtiny německý název Juliusberg. I on přitom vycházel z mylného názoru starších historiků, že někde v místech dnešní školy stával druhý zeměpanský hrad. I když si svůj omyl brzy uvědomil a snažil se o jeho nápravu, název "Na hradě" se používá dodnes. Domnělého zakladatele města G. J. Caesara však ještě dnes připomíná v duchu humanistické tradice zhotovená jeho jezdecká socha. Je umístěna ve východní části Horního náměstí jako dílo sochaře Jana Jiřího Schaubergera a kameníka Václava Rendera z roku 1725.

Aktualizováno: 21.04.2011
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno 28.10. 2019 zavřeno   ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 22.10.2019 14:55
TOPlist