Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Pověsti o památkách města Olomouce a z Olomouckého kraje - Dům U Zlaté štiky

Obsah

Zkrácená verze pověsti Dům "U Zlaté štiky"

fot08x.jpg V 16.století se velice rozšířilo rybniční podnikání a prodej rybího masa. Proto se i u Olomouce hojně budovaly rybníky. Velkou událostí proto byly i podzimní výlovy rybníků.

V domě č.p.253 na rohu dnešní Ztracené a Michalské ulice žila tehdy chudá rodina. Dům ale vlastnil Jan Bahenský z Lukova. Tomu se jednou ztratil prsten, rodinná památka, a on obvinil chudé nájemníky z krádeže.

Do chudé rodiny patřil i malý desetiletý Ondřej, který po ztrátě prstenu pomáhal při výlovu blízkého rybníka. Za odměnu si vybral velkou chycenou štiku a tu hned utíkal věnovat panu Bahenskému, protože měl zřejmě tušení o velkém tajemství. Po vykuchání ryby se nakonec opravdu objevil v rybě pánův prsten. A ten se rozpomněl, že jej asi opravdu u rybníka ztratil. Chudé rodině a Ondřejovi se poté omluvil a odměnil se mu. Na památku poté dal vytesat nad vchod svého domu zlatou štiku. Od ní poté vznikl název domu.


Celý text pověsti Dům "U Zlaté štiky"

cerm01x.gif Zdroj viz literatura.

V 16. století se velmi rozšířilo rybniční podnikání. Prodej rybího masa byl velmi výhodný a zisk z něj mnohdy převýšil i příjmy z lesů, dvorů, ba i platby poddaných. Také olomoucká městská rada se proto pilně věnovala budování rybníků v okolí města a hlavně ve vesnicích, které jako vrchnost spravovala. Tak vznikly rybníky v Holici, Skrbeni, Horce i jinde. Dnes po nich už není ani stopy, jen tu a tam je ještě možné zahlédnout ojedinělý zbytek hrází a také starodávná místopisná pojmenování ukazují na místa, kde se rybníky nacházely.

Velkou událostí pro všechny obyvatele byl zejména výroční výlov rybníků, který se konával vždy na podzim. Začínal obvykle po sv. Václavu. To se u každého rybníka obřadně otevřela výpust a ryby byly staženy odtékající vodou do loviště, chytány do sítí, vynášeny na hráz, tříděny do sudů, kádí a soudků a zde buď hned prodávány nebo odváženy do města na trh. Při rybolovu bylo vždy zapotřebí mnoha lidí. Kromě rybářů to byli většinou pomocníci, které najímal "fišmistr". A tak byl rybolov zdrojem příležitostné práce, ale i zábavy. Na hrázi se na rožni ryby pekly a smažily a v dřevěné boudě hodovali pozvaní hosté, konšelé a úředníci, aby úspěšný výlov večer ukončili pořádnou pitkou.

Dům číslo popisné 253, tvořící roh dnešních ulic Ztracené, Mahlerovy a Michalské, vlastnil v 16. století také pan Jan Bahenský z Lukova. V době, kdy mu dům patřil, v něm v chudobě a bídě bydlela početná rodina. Pan Bahenský měl jako bohatý měšťan mnoho klenotů a drahocenností. K nejvzácnějším rodinným památkám patřil těžký zlatý prsten s překrásným turmalínem, vsazeným do věnečku broušených briliantů. O prstenu se v rodině tradovala pověra, že toho, kdo jej ztratí, stihne neštěstí. A pan Jan jej najednou ztratil a ne a ne ho znovu najít. Chodil celý pobledlý, škaredil se, bědoval, láteřil, vyhrožoval, naříkal, hory doly sliboval tomu, kdo prsten najde. Nakonec po marném hledání nařkl své chudobné nájemníky z krádeže. Ti byli z nařčení velmi neštastní, protože prsten samozřejmě nevzali. Nejhůř nesl obvinění nejmladší člen rodiny, desetiletý Ondřej, narozený v neděli novoroční. Děti, narozené na Nový rok a v neděli se prý mnoha vlastnostmi liší od ostatních. Jejich posmutnělý, avšak pronikavý zrak vidí to, co je jiným skryto. Umí odhalit největší tajemství, mohou odvrátit mnohá neštěstí, nesmí se však jiným se svými představami svěřovat.

Ondra byl vytáhlý, pobledlý hoch se snivým, jakoby nepřítomným pohledem. Vyrůstal stále hladový, a aby svým rodičům alespoň trochu ulevil od velkého trápení a bídy, odmalička pracoval. Pásl za hradbami krávy, ovce a kozy, v zimě pak pletl košíky a rohože. Nehrál si a neskotačil jako jiné děti, nepral se s ostatními kluky. Věděl však víc než jiní, protože viděl to, co nikdo jiný vidět nemohl. Toho podzimu, kdy pan Bahenský ztratil svůj drahocenný prsten, pomáhal při výlovu blízkého rybníka. Činil se ze všech sil. Pomáhal roznášet sítě, brodil se v bahně a sbíral ryby, které ze sítí vypadly. Za práci dostal kromě peněžité odměny ještě tři ryby, které si směl sám vybrat. Vybíral dlouho a pozorně, až se rozhodl pro dva kapry a pořádnou štiku se širokou tlamou, se kterou hned pádil domů a přímo k panu Bahenskému. Věnoval mu ji s naléhavou prosbou: "Pane, přijmi ode mne tuto rybu jako dar, moc tě prosím. Já vím, že se ti to zdá divné, že ti chudý hoch dává rybu, kterých ty můžeš mít, kolik se ti zamane. Ale učiň to prosím a nebudeš litovat. Nech ji hned teď zabít a vykuchat a uvidíš, že mám pravdu." Pán nejprve s posměchem odmítal chlapcův dar. Nakonec však jeho přání vyhověl, štiku přijal a dal vykuchat. Jaké bylo jeho překvapení, když byl v útrobách ryby nalezen ztracený prsten! Přešťastný pán bohatě obdaroval Ondru, odprosil jeho rodiče za to, že je tak podezíral. A pak se také rozpomněl na to, že svého času byl u rybníka, s porybným prohlížel některá zařízení a přidával do kapří nádrže několik štik, které měly hubit část rybího potěru a plašit líné kapry. Vzpomněl si, že měl prsten tenkrát na ruce. Ve vodě se mu asi smekl z prstu a štika ho spolkla. Šťastného pána ani nenapadlo zeptat se Ondry, proč se tolik domáhal, aby byla ryba před ním vyvržena, měl-li snad nějaké tušení. Na celé té příhodě mu nebylo nic nápadného. A to bylo dobře.

Na památku této události dal pan Jan Bahenský z Lukova vytesat nad vchod svého domu zlatou štiku, podle níž si dům podržel název až do dnešních dnů.

Co je na pověsti Dům "U Zlaté štiky" (ne)pravdivého?

Na této pověsti jsou pravdivé nejen údaje o existenci rybníků a rozvoji rybníkářství na Olomoucku v 16. století, ale i postava Jana Bahenského z Lukova, který dům vlastnil od roku 1571. Před ním se zde připomíná na počátku 16. století šlechtic Záviš ze Slavíkovic a od roku 1534 olomoučtí měšťané. Od roku 1586 byl dům v držení měšťanů, v polovině 17. století zde bydlel malíř Tomáš Andermann, radní Pavel Straupe, perníkář Jan Hoher atd. V dvacátých letech 20. století zde byla vinárna Ludmily Jahodové. Samotný dům čp. 253 na rohu dnešní Ztracené, Mahlerovy a Michalské ulice je v jádře gotický, renesančně a barokně přestavěný a pod zmíněným názvem je znám od roku 1614. Samotný příběh však není písemně doložen.

Aktualizováno: 21.04.2011
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno   ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 13.11.2019 09:05
TOPlist