Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Pověsti o památkách města Olomouce a z Olomouckého kraje - Dům U Sedmi čertů

Obsah

Zkrácená verze pověsti Dům "U Sedmi čertů"

V Nožířské ulici v Olomouci žili drobní řemeslníci. Stejně tak i v domě čp.313, kde v lásce spolu žili šmukýř (kloboučník) Mořic a jeho Magdalena. Jejich šťastný život však byl trnem v oku samotnému čertovi. Proto nastrčil za peníze místo sebe starou bábu, která namluvila Magdaleně, že ji její muž podvádí. A že tuto situaci může zachránit jen tajným obřadem s ustřihnutými vlasy svého manžela. Jejímu muži poté zase naopak navykládala, že se ho chce Magdalena zbavit.

Mořic dával pozor, a když se k němu v noci přiblížila Magdalena s nůžkami, nůžky ji vytrhl a probodl ji. Poté si uvědomil svůj hrůzný čin a sám se také probodl.

Bába si šla k ďáblovi pro odměnu, ale ten se zhrozil velikosti jejího hrůzného činu a nechal její duši vláčet sedmi čerty po celém domě. Domu i pozdější malé hospůdce se poté začalo říkat "U sedmi čertů".

Celý text pověsti Dům "U Sedmi čertů"

cerm02x.gif Zdroj viz literatura.

V Nožířské ulici v Olomouci žili a pracovali především řemeslníci, vyrábějící různé předměty z kovů. V dílnách, umístěných v přízemí domů i obrácených do dvora směrem k hradbám, vyráběl kovář nářadí, podkovy, mříže, kování na dveře i truhlice, mosazně vytepával krátké jílce k mečům a rukojeti, k jiné zbroji sečné i bodné, zámečník zhotovoval jednoduché i složité zámky a kování, nožíř pak vyráběl a brousil různé druhy nožů a nůžek. Spolu s nimi zde však byly i dílny jiných řemeslníků.

Ve větších domech, kde hluk vycházel především z řemeslnických dílen, a kde bydlelo více nájemníků rozmanitých zájmů a rozdílných povah, býval zřídkakdy klid. Stále zde bylo slyšet hašteření rozhádaných sousedek, utahaných celodenní dřinou i dětmi jako stupínky, neboť tehdy platilo "co rok, to prorok, a když přestupný, tož dva," s manžely, splachujícími celodenní prach po práci někde v zatuchlé hospůdce.

I ve starém pravovárečném domě číslo popisné 313 bývaly hádky a různice, drby a pomluvy na denním pořádku. Výjimku tvořila dvojice lidí, bezdětných, klidných, milujících se jako pár holoubků. On se jmenoval Mořic a byl šmukýřem, ona Magdalena, slyšící raději na jméno Madlenka, jakým ji něžně oslovoval hodný manžel. Šmukýřovou prací bylo vyrábět mužské i ženské klobouky z aksamitu, suken, pláten, hedvábí, i z lesklých zlatých a stříbrných tkanin, šít čepce a ženské karkule i různé mužské čapky a to vše zdobit podle přání zákazníků. Šmukýři také zhotovovali různé šatové ozdoby. I když neradi ve svém řemesle trpěli ženskou konkurenci, Mořic svou Madlenku od jehly neodháněl. Byl vděčný jejím pilným a šikovným rukám za vydatnou pomoc. Práce měli oba dost a tak se jim dařilo dobře. Měli dost na živobytí i na oblečení a zbytek ukládali ve stříbrných groších poctivé ražby do kované truhlice. Sousedky záviděly Madlence hodného muže a dobré živobytí, protože samy na tom tak dobře nebyly. A protože závist je jedním z prostředků ďábla, ten, tolikrát vzývaný klnoucími závistnicemi, se postaral o rozvrat tohoto tichého štěstí. Poněvadž platilo, že kam čert nemůže, tam nastrčí starou bábu, zjednal si pekelník jednu zlou a ošklivou, a té slíbil mnoho peněz, podaří-li se jí znesvářit Mořice a Madlenku.

Babice brzy navštívila Madlenku a v přátelské, sousedské debatě se jí mimo jiné zeptala, jak si žije s manželem. "Vlídně a laskavě," odpověděla šťastná Madlenka. Na to jí babice nalhala, že je svým mužem, který touží po jiné, podváděna. Měla však pro ni radu, jak tomu zabránit. Jakmile o nejbližším čtvrtku v klášteře u Všech svatých na Předhradí zaklinká sanktusový zvonek, ať vstane z lože, vezme nůžky a spícímu muži ustřihne sedm vlasů a ty položí na práh domu. To musí opakovat sedmkrát a manžel jí pak bude opět náležet celým srdcem. Madlenka babizně nejprve nevěřila, ale jak už to v životě bývá, zaseté semínko pochybností začalo klíčit. A protože chtěla žít s Mořicem šťastně jako doposud, rozhodla se, že rady uposlechne.

Babice zatím nenápadně vyhledala šmukýře Mořice a také jeho se vyptávala, jak se mu daří v manželství s Madlenkou. Když jí odpověděl, že dobře, začala i jemu lhát: "Tvoje žena dává tajně srdce jinému a tebe se chce zbavit," zašeptala babice, zlověstně přitom blýskajíc očima. Mořic zprvu nechtěl, stejně jako Madlenka, uvěřit tomuto strašnému obvinění, posléze se však rozhodl, že bude v noci bdít. V udaný čtvrtek předstíral, že tvrdě spí. Po půlnoci viděl, jak jeho žena opatrně vstala a vzala nůžky, aby mu z kštice vystřihla sedm vlasů a ty položila na práh. To ovšem Mořic nevěděl a tak, když se nad ním sklonila, rozhněvaný vyskočil, vytrhl jí nůžky z ruky a beze slova ji probodl. Když se však vzpamatoval a uvědomil si, co udělal, vzal dýku, probodl se a dodýchal vedle své milované manželky.

Když stařena, která všechno zlo způsobila, zjistila, že oba manželé jsou mrtví, přišla si k ďáblovi pro odměnu. Vládce pekel se zhrozil jejího činu, protože učinila mnohem víc, než oč byla požádána a svou zločinnou vynalézavostí překonala satana tak, že sedm nejhroznějších čertů se jí nevyrovnalo. Místo odměny se zablesklo, v útrobách země zarachotilo, dům, ve kterém se zločin stal, se pohnul v samých základech a jeho chodbami proběhlo sedm čertů, kteří za sebou vlekli zčernalou duši líté babice, aby se naposledy pokochala pohledem na své oběti, připravené už k pohřbu.

Vzpomínka na tuto hrůzyplnou událost ani časem nevybledla a přenášela se z generace na generaci. Domu se začalo říkat "U Sedmi čertů" a stejně tak i malé hospůdce, která zde byla brzy poté otevřena.

Co je na pověsti Dům "U Sedmi čertů" (ne)pravdivého?

Dům čp.313 v bývalé Nožířské, dnes Denisově ul.7 byl právovárečný a mezi jeho majiteli se střídali povětšinou řemeslníci zpracovávající kovy, např.mědikovci, konváři, mědilijci apod. Na stěně mezi prvním a druhým poschodím se nacházela malba, na níž byl zobrazen archanděl Michael, který sráží do pekla sedm čertů, z něhož vzniklo pojmenování domu. Jedná se o pojmenování poměrně mladé, snad až od druhé poloviny 18.století. Mohla tak být nazývána třeba i hospůdka, kterou zde zřídil tehdejší majitel konzistorní rada Norbert Smetana, když dal v roce 1757 prodloužit zadní trakt směrem do Vodární ulice. Kolem roku 1830 však byla v domě zřízena lékárna, které se říkalo "U zlatého orla". Tím také zanikl starší název domu.

Aktualizováno: 21.04.2011
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Po - Pá 8:30 - 19:00 So 9:00 - 13:00* Ne zavřeno   *MVS a studovna vázaných novin - zavřeno     ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2019
Aktualizováno: 18.02.2019 14:49
TOPlist