Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Dny evropského dědictví

Kateřina Handlová

Tak jako si březen přivlastnili příznivci Internetu a jeden z říjnových týdnů bývá vyhrazen knihovnám, příchod babího léta netrpělivě očekávají především obdivovatelé kulturních památek. Právě v tomto poetickém ročním období už několik let probíhají tzv. Dny evropského dědictví (European Heritage Days - EHD).

K této významné celokontinentální akci, pořádané pravidelně od roku 1991 pod záštitou Rady Evropy, se v současné době hlásí 47 zemí Evropské kulturní konvence, které chtějí touto cestou přivést Evropany blíže k poznání vlastní kulturní minulosti. Ve všech státech zapojených do zmiňovaného programu je po dobu několika zářijových či říjnových dní veřejnosti zpřístupněno velké množství zajímavých a výjimečných památek, objektů a prostor. EHD se nesoustřeďují pouze na oficiální historické památky - hrady, paláce nebo katedrály, ale otevírají také dveře soukromých a veřejných budov (radnic, škol, obytných domů atd.), které není možné během roku navštívit. Ve většině objektů bývá po dobu trvání EHD vstup volný, často je připraven speciální program (např. zvláštní prohlídkové trasy, krátkodobé výstavy atd.). V rámci Dnů evropského dědictví se obdobným způsobem klade důraz také na zpřístupnění movitých památek, proto se k nejnavštěvovanějším objektům tradičně řadí muzea a galerie.

V České republice, která se programu účastní od samého začátku, se národním garantem celé akce stalo Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. V jednotlivých místech se na organizování Dnů evropského dědictví podílejí městské či obecní úřady a také např. vlastivědná muzea. EHD jsou často vnímány jako jeden ze způsobů, jak kulturní dědictví využít pro rozvoj cestovního ruchu. Tento prvek je zdůrazněn mj. tím, že jako partneři hlavního garanta vystupují Ministerstvo kultury ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.

Evropské zahájení EHD se odehrálo 2. září v Bernu, Národní zahájení Dnů evropského dědictví 2000 proběhlo ve stejný den v Litomyšli - ve městě čerstvě zapsaném na Seznamu světového dědictví UNESCO. Právě na příkladu Litomyšle chtěli organizátoři zdůraznit jeden z cílů konání EHD, totiž vzájemné prolínání místního a celoevropského kulturního dědictví.

V průběhu Dnů Evropského dědictví, 9. a 10. září 2000, přivítalo své návštěvníky 807 památek v 273 městech a obcích České republiky, v řadě míst připravili organizátoři EHD také nejrůznější doprovodné akce - přednášky, koncerty, ukázky tradičních řemesel atd.

Mezi stovkami zpřístupněných objektů bylo možné navštívit také celou řadu olomouckých "stálic", za všechny jmenujme alespoň Arcibiskupský palác, Přemyslovský hrad, Muzeum umění nebo Radnici. Také letos se k nim připojila Vědecká knihovna, která tak chtěla nejen svým stálým čtenářům poskytnout možnost nahlédnout do svého obsáhlého, ovšem veřejnosti téměř nepřístupného historického fondu.

9. září se tedy hlavní studovna proměnila v dočasný výstavní sál. Přesto, že nebylo možné instalovat zde původně zamýšlené skleněné vitríny, byly připravené exponáty představeny důstojným a zároveň šetrným způsobem. (Není zřejmě nutné zdůvodňovat, proč mohou být pergamenové kodexy a vzácné tisky vystavovány pouze za určitých podmínek.) Po drobných peripetiích se úspěšně podařilo ze studovny vykázat sluneční paprsky, každá kniha byla podložena speciálními klíny, které zabránily poškození vazby nebo knižního bloku. Zástupci bezpečnostní agentury SOS sledovali, zda některá z knih třeba jen na chvíli neopouští své místo. Všichni, kteří EHD zajišťovali - E. Davidová, L. Machačová, K. Handlová, V. Klásek, V. Petrůj a J. Spáčil, pak dohlíželi na to, aby návštěvníci nepodlehli kouzlu středověkých rukopisů natolik, že by se sami pokusili objevovat v kodexech další iluminace. K naší velké radosti se nikdo o nic podobného nepokusil. (Je zajímavé, že naprostá většina návštěvníků nevyužila možnost "prolistovat" vybrané rukopisy alespoň prostřednictvím instalovaných CD-ROMů.)

Dříve než budou stručně přiblíženy některé z exponátů, zmiňme se o těch, jimž byla výstava určená. Téměř 120 návštěvníků, kteří zavítali na letošní EHD, je možné rozdělit do několika skupin. Jedni přišli hlavně proto, aby získali základní informace o knihovně a expozici si tedy prohlédli jaksi mimoděk (právě pro ně byly nachystané stručné letáky informující o tom, "jak to u nás chodí"), jiní naopak pozorně prošli celou výstavu a dostavili se také zvídavci, kteří se téměř u každé knihy dožadovali zevrubnějších informací.

K nejobtížnějším momentům připrav Dnů evropského dědictví patřilo rozhodování, co z obsáhlého historického fondu VKOL vybrat. Od počátku však bylo zřejmé, že na výstavě budou zastoupeny jak rukopisy, tak inkunábule a staré tisky, protože za jedinečné a výjimečné památky rozhodně nelze považovat pouze díla rukopisná. Instalováno bylo 23 knih reprezentujících téměř všechna období, jimiž knižní kultura do roku 1800 prošla.

Nejstaršími a nejcennějšími zpřístupněnými památkami byly pergamenové kodexy - Bible Arnošta z Pardubic (vůbec nejstarší vystavovaný exemplář, vzniklý kolem pol. 14. století), dva díly Bible olomoucké a Bible boskovická. Právě tyto bohatě iluminované gotické rukopisy, pořízené na počátku 15. století, zaujaly všechny návštěvníky.

Období prvotisků - inkunábulí, které díky Gutenbergově vynálezu vznikaly mnohem snadněji, ale které se svou výzdobou ještě snažily co nejvěrněji napodobovat knihy rukopisné, zastupoval např. Misál olomoucký (Missale olomucense), vytištěný na pergamenu v roce 1499.

Mezi díla, která se v 16. století těšila velké oblibě, náležely herbáře, zastoupené na výstavě dvěma exempláři: Knihou lékařskou, která slove herbář anebo zelinář Jana Černého a Herbářem neboli Bylinářem P. A. Mattioliho. Oba spisy jsou názornou ukázkou toho, že knižní produkce prodělala v období renesance bouřlivý vývoj. Dodnes se pořizují faksimile různých vydání Mattioliho Herbáře, v němž byly poprvé použity ilustrace zhotovené podle skutečných rostlin. Ti, kdo letošní EHD navštívili, měli jedinečnou příležitost porovnat Herbář neboli Bylinář z roku 1596 a jeho nejnovější verzi vydanou před dvěma lety.

V 17. a 18. století se začaly projevovat značné rozdíly v kvalitě a výpravnosti tisků adresovaných učené veřejnosti a prostým čtenářům. Zatímco prvním byla určena odborná díla tištěná na kvalitním papíře, doplněná bohatými mědirytinovými přílohami, pro obyčejného čtenáře se vydávaly drobné spisy převážně náboženského charakteru (ale také různí domácí rádci, příručky domácího lékařství) vyzdobené dřevořezy nevalné kvality. Na výstavě se tak vedle Bornova spisu o měkkýších, vybaveného osmnáctistránkovou přílohou, objevily drobné svazky poutních písní, Příručka učitele lidu, Katechismus pro školní děti, ale třeba také Krátká rada kterak by se sprostí lidé v čase morové nákazy zachovat měli.. nebo učebnice kreslení z počátku 18. století.

Snad je možné příspěvek uzavřít konstatováním, že se VKOL do programu Dnů evropského dědictví úspěšně zapojila, že se jí smysl této akce, totiž přispět k hlubšímu poznání kulturní minulosti, podařilo naplnit.


TIRÁŽ: Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. Redakce: redakcevkol.cz. Registrace MK ČR E 6450. ISSN (elektronická verze) 1214-6498.

Aktualizováno: 09.01.2008
Redaktor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz   Otevírací doba: Prázdninová otevírací doba ID datové schránky­­: yswjrie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2018
Aktualizováno: 09.08.2018 11:21
TOPlist