Postupně jsme zjistili, že spoustu metod jsme jen někde zaslechli, o některých nevíme vůbec nic. Takže využíváme možnosti programu tak z jedné čtvrtiny, kdoví jestli. Tak se naše nestorka Helenka rozkývala a poprosila Jirku Nitscheho, jestli by nás neproškolil. Ono už takových školeníček proběhlo více, jenže Johannes už dávno není na školeníčka a kdo ho chce plně využívat, tomu to nestačí.

Jirka dobrá duše souhlasil a když jsme se první říjnový čtvrtek sešli u něj v kanceláři, nažhavil počítač, sehnal tabuli a křídy a v pět začal povídat. Bylo to úžasné, protože techniky, o kterých jsme četli, slyšeli, zkoušeli ručně s větším či menším úspěchem počítat, se najednou před námi začaly vynořovat. A po vysvětlení na tabuli - někdy nutno přiznat opakovaném, jsme jim i porozuměli. Holt pan učitel neměl chybu. Když se zeptal, jestli nejsme unaveni a může dokončit jednu část, s údivem jsme zjistili, že čas jsme přestali vnímat a bylo deset pryč. Rozcházeli jsme se nakonec po jedenácté s tím, že čtvrtinu toho, co Johannes nabízí, bychom měli probranou.

Co mě samotnou zaujalo nejvíc? Jirkovo vysvětlení a objasnění primárních direkcí ( a to nebyl zdaleka první, kdo se o to pokoušel). A pak nastavení harmonických orbisů a vůbec kouzla s harmonickými řadami a ono by toho bylo.

Těšíme se na příště a doufáme, že s námi bude mít náš vyučující trpělivost.