Integrace zdravotně postižených osob do společnosti
Ing. Stanislava Ivanovová
SOUHRN
- ÚVOD
- CHARAKTERISTIKA INTEGRACE ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH
- PEDAGOGICKÁ INTEGRACE
- POSTIŽENÝ JEDINEC A JEHO RODINA
- VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ
- KOMUNIKATIVNÍ ASPEKTY INTEGRACE POSTIŽENÝCH
- FENOMÉN INFORMATIZACE
- SEBEREALIZACE A POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI
- ŽIVOT BEZ BARIÉR
- STANDARDNÍ PRAVIDLA
- SVÉPOMOC A ORGANIZACE ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH OBČANŮ
- SEXUALITA A PARTNERSTVÍ
- OCHRANA PRÁV OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM V ČESKÉ REPUBLICE
- NEZÁVISLÝ ZPŮSOB ŽIVOTA
- LITERATURA
Komentáře posílejte autorce textu. Studijně rozborová zpráva vznikla v rámci studia na Útavu informačních studií a knihovnictví v roce 2001.
SOUHRN
Předkládaná práce si klade za úkol seznámení široké laické veřejnosti s problémy našich handicapovaných spoluobčanů.
Naše zdravotně postižené spoluobčany nemůžeme vytěsňovat na okraj společnosti občanů "zdravých". Patří nedělitelně mezi nás 001.
Již ve starověkých společnostech byly patrné snahy o formulaci pravidel soužití a kooperace soužití jejich vrstev a členů 003.
Každý z nás se může kdykoliv ocitnout na "druhé straně". Stačí chvilka nepozornosti a člověka vyřadí z jeho dosavadního života těžký úraz nebo vážná nemoc, případně "pouze" zestárnutí. Tito lidé si na novou životní situaci zvykají hůř než lidé, kteří jsou postižení již od narození nebo od mládí a jsou na překážky více či méně zvyklí 038-039.
V současné době se hodně mluví o integraci a zviditelňování osob se zdravotním postižením. Integrace do společnosti patří k základní podmínkám rozvoje osobnosti. Míra integrace je podmiňována mírou nezávislosti postiženého 004. Světová organizace pro zdravotní poškození, tělesné poškození a handicap definuje handicap ne jako charakteristiku člověka, ale jako něco, co se objeví, jestliže je nepřístupné životní prostředí konfrontováno s osobou s funkčním poškozením 009.
Příznivé podmínky pro integraci zdravotně postižených osob a její řešení vytvářejí pluralitní demokracie 004.
Listina základních lidských práv a svobod je součástí ústavního pořádku České republiky. Podle Listiny se základní práva zaručují všem bez rozdílu 061-067.
Česká republika přijala v roce 1993 podobně jako ostatní členské státy OSN Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením 070. Pravidla nejsou závazná, ale znamenají významný morální a politický závazek členských států OSN přijmout vlastní opatření pro vyrovnání příležitostí 045-054. V roce 1993 byl přijat "Národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení. Tento program se snaží více podporovat aktivitu zdravotně postižených. Řada problémů však nebyla doposud vyřešena 071-073.
V České republice žije v současnosti zhruba 1 200 000 občanů se zdravotním postižením 068-069.
Nejlepší cesta je poskytnout zdravotně handicapovaným příležitost vést pokud možno samostatný život bez závislosti na jiných. To znamená poskytnout jim takové individuální zdroje a sociální služby umožňující přístup ke stejným sociálním, politickým a kulturním příležitostem jako občanům nepostiženým 074-076.
Prostředky k tomu jsou sociální rehabilitace, enkulturace, speciální výchova a vzdělávání, psychologické působení a pracovní uplatnění. Integrace některých skupin postižení výrazně podporují rehabilitační, kompenzační a reedukční pomůcky a také odstraňování technických, organizačních a jiných bariér 006, 038-044.
Integrace je dynamický, postupně se rozvíjející pedagogický jev. Pedagogická integrace zahrnuje integraci školní i mimoškolní, působení rodiny, integrační působení osvětových, kulturních a dalších institucí a zařízení, každé pedagogické ovlivnění člověka, které si klade za cíl integraci intaktních a zdravotně postižených bez rozdílu věku 010-020.
V procesu integrace zdravotně postižených spoluobčanů do společnosti se musíme především zaměřit na podchycení a rozvíjení uchovaných schopností a jejich rozvoj a ne poukazovat na vzniklý handicap 008.
Proto se musíme se snažit odstranit bariéry, které jim v uplatnění jejich schopností brání. Tyto bariéry jsou nejen fyzické, ale i psychické 038-044. Psychické bariéry jsou na obou stranách, u osob zdravých i postižených. Zdraví mnohdy nevědí, jak s postiženými osobami jednat a postižení se mnohdy stydí nebo nechtějí být na obtíž. Fyzické bariéry jim situaci ještě ztěžují.
Základním aktivním článkem v řetězu socializace či integrace zdravotně handicapovaných dětí je rodina. Je dobře, když rodiče nedají postižené dítě do ústavní péče. V takovém případě je ale častým průvodním jevem takových rodin jejich izolovanost a značné nároky na osobnost a psychiku. Nezanedbatelná není samozřejmě ani finanční stránka problému. Měl by existovat takový podpůrný systém, který by jim tento nelehký úkol usnadňoval 021.
Právo na vzdělání a informace je základní právní atribut demokratické společnosti 022.
Škola má zároveň s rodinou nejvýznamnější vliv na vývoj a rozvoj všech složek osobnosti dítěte. Cílem by mělo být zařadit co nejvíce postižených dětí mezi zdravé vrstevníky. Mohlo by se tím zamezit i vzniku psychických bariér mezi postiženými a nepostiženými jedinci. K tomu je ovšem třeba odborně vyškolený pedagogický sbor, patřičné stavební úpravy budov a rovněž potřebné studijní pomůcky. Naopak, je-li zdravotní postižení natolik závažné, že neumožňuje zařazení do běžných škol, je na místě zřizování speciálních škol, stacionářů apod. V těchto zařízeních však nesmí být postižení jedinci izolováni, měli by se účastnit společenských aktivit se svými nepostiženými vrstevníky 023.
Důležité je pro postižené osoby středoškolské a vysokoškolské vzdělávání jako příprava na budoucí povolání a uplatnění ve společnosti 025.
Základem integračního procesu jsou ovšem patřičné komunikativní kompetence, které přesahují u nepostižených osob rámec běžné komunikativní kompetence v mateřském jazyce 026-028.
Způsob komunikace a jiné další aktivity postižených osob značně usnadňuje rozvoj informačních technologií. Počítače a informační sítě slouží ke komunikaci, vzdělávání i zapojení do pracovního procesu. Uživatelé počítačů by se však neměli izolovat od přímé mezilidské komunikace 029-034.
Jelikož zvenku pomoc vždy nepřichází tak, jak by si potřební občané představovali, zakládají různé svépomocné organizace. Do těchto organizací se sdružují občané se stejnými nebo obdobnými potřebami. V České republice působí řada sdružení zdravotně postižených osob 055-057.
Nesmíme rovněž zapomínat, že i lidé postižení mají i svou citovou stránku a sexuální potřeby jako občané nepostižení. Pokud je to možné, je potřeba jim odborně pomoci při volbě partnera a založení rodiny, neboť plnohodnotné a společensky i osobně pozitivní fungování rodiny je pro mnohé handicapované občany reálnou životní perspektivou 058-060.
1. ÚVOD
Hledání počátků
001 Postižení, nemoc, slabost všeho druhu jsou nejen protipóly ne-postižení, zdraví a síly, ale ve své komplementaritě jsou součástí lidského údělu stejně jako narození a smrt. Nezasloužená nerovnost, nezasloužená omezení jsou "zcela namístě" tak jako přítomnost neduživých uschlých květů a zlámaných větví na stromě zápasících s vnitřními i vnějšími překážkami. Nemocní, trpící jsou "padlí na poli cti" a představují daň, kterou lidstvo platí za pokrok. [13]
002 Chceme-li hledat počátky existence postižených lidí ve společnosti , musíme začít už od samého začátku nástupu člověka současného typu.Věcnou oporu pro naše úvahy poskytují pozoruhodné výsledky paleodemografického a paleopatologického zkoumání. Výzkumy tohoto druhu přinášejí řadu poznatků potvrzujících , že i v raných společenstvích přežívali lidé nemocní a postižení, dokonce takoví, kteří by bez pomoci jiných zahynuli. [13]
003 I starověké společnosti dospěly k formulaci pravidel soužití a kooperace jejich vrstev a členů. Tato pravidla vyjádřená právními normami zahrnovala i formulace týkající se ochrany společnosti i ochrany jednotlivce. Narození a způsobilost jedince se stala záležitostí širšího společenského dosahu. Ochranitelské jednání získalo právní oporu (otázkou však někdy je, nešlo-li více o proklamaci než o rozšířenou praxi), objevily se první příklady a vzory institucionalizované dobročinnosti. [13]
2. CHARAKTERISTIKA INTEGRACE ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH
004 Integrace patří k základním fenoménům rozvoje osobnosti a utváření kvality života zdravotně a sociálně postižených. Bezprostředně souvisí s řešením problémů emancipace postižených. Příznivé podmínky pro její řešení vytvářejí pluralitní demokracie. [7]
005 Možnosti integrace jsou interindividuálně a intraindividuálně různé. Míra integrace je významně podmiňována mírou rovnocennosti (samostatnosti a nezávislosti) postiženého. Integrace se týká jednak vlastní osobnosti postiženého, jednak jeho okolí. [7]
006 Hlavními prostředky jsou sociální rehabilitace, enkulturace, speciální výchova a vzdělávání, psychologické působení a pracovní uplatnění. Integrace některých skupin postižení výrazně podporují rehabilitační, kompenzační a reedukační pomůcky a také odstraňování technických, organizačních a jiných bariér samostatnosti a nezávislosti postižených.[7]
007 Integraci lze definovat jako stav soužití postižených a nepostižených při přijatelné míře konfliktnosti, jako stav vzájemné podmíněnosti. [7]
008 Vážnou chybou přístupu k postiženým a k možnostem jejich integrace je, když se v diagnostice a prognostice klade důraz na neschopnost či snížené schopnosti místo důrazu na uchované schopnosti a jejich rozvoj.[7]
009 Švédsko používá definici Světové zdravotnické organizace pro zdravotní poškození, tělesné postižení a handicap, aby definovalo handicap a zaměřilo se na něj co by pojem související s životním prostředím. Tato definice handicapu klade nároky na všechny organizátory, jak veřejné, tak soukromé, aby zajistili, že aktivity, které organizují, jsou přístupné všem, a že nedělají nic proto, aby se zranění či nemoc změnily v handicap. To znamená, že na handicap není nahlíženo jako na charakteristiku člověka, ale jako na něco, co se objeví, jestliže je nepřístupné životní prostředí konfrontováno s osobou s funkčním poškozením. Zodpovědnost za dosažení těchto cílů je nesena celou společností, ale především státem, místní správou a městskými úřady.[6]
3. PEDAGOGICKÁ INTEGRACE
010 Integraci chápeme jako dynamický , postupně se rozvíjející pedagogický jev, ve kterém dochází k partnerskému soužití postižených a intaktních na úrovni vzájemně vyvážené adaptace během jejich výchovy a vzdělávání a při jejich aktivním podílu na řešení výchovně vzdělávacích situací.[7]
011 Do pedagogické integrace ZdP pak patří integrace školní i mimoškolní, působení rodiny, integrační působení osvětových, kulturních a dalších institucí a zřízení, každé pedagogické ovlivnění člověka, které si klade za cíl integraci intaktních a zdravotně postižených bez rozdílu věku.[7]
012 1. Integrace je nejšířeji i nejlépe metodicky a organizačně propracována v oblasti školství.
013 2. Poradny a speciální pedagogická centra plní významné funkce diagnostické, informační a metodicko-koordinační se zaměřením na rodiče, učitele, vychovatele i pracovníky v rehabilitaci a rekvalifikaci.
014 3. Mimoškolské instituce (sportovní, turistické oddíly, kluby, organizace a sdružení, zájmové kroužky, zimní a letní tábory, rekondiční pobyty, soubory pěvecké, taneční, divadelní apod.) mají užší zaměření, mohou více reflektovat uchované schopnosti.
015 4. V mimoškolních institucích může jít přímo o integrované výchovně-vzdělávací instituce.
016 5. Život a seberealizace ve výchovně rehabilitačních komunitách skýtá možnost pro seberealizaci každého člena v oblasti, která více odpovídá jeho osobním schopnostem. V komunitě je integrován a komunita se pak může integrovat jako skupina na vyšší úrovni než její jednotlivý člen, přes skupinu pak získává i zkušenosti a schopnosti k individuální integraci ve společnosti intaktních.[7]
017 Stupně pedagogické integrace:
- Plná integrace v jakémkoli výchovně vzdělávacím prostředí bez použití speciálních pomůcek.
- Podmíněná integrace v jakémkoli výchovně vzdělávacím prostředí s použitím osobních kompenzačních a reedukčních pomůcek.
- Snížená integrace vázaná na technické a jiné úpravy výchovně vzdělávacího prostředí, používání speciálních pomůcek.
- Ohraničená integrace v technicky upraveném výchovně vzdělávacím prostředí s použitím speciálních pomůcek a s výběrovým uplatňováním speciálních metod.
- Vymezená integrace na upravené výchovně vzdělávací prostředí s použitím speciálních pomůcek, s pravidelným uplatňováním speciálních metod v průměrném rozsahu.
- Redukovaná integrace na upravené výchovně vzdělávací prostředí s použitím speciálních pomůcek, s pravidelným uplatňováním speciálních metod v převládajícím rozsahu.
- Narušená integrace na upravené výchovně vzdělávací prostředí s použitím speciálních pomůcek, s uplatněním speciálních metod v plném rozsahu při zachování integračních cílů a obsahů.
- Segregovaná výchova a vzdělání v upravených podmínkách, s použitím speciálních pomůcek, s uplatněním speciálních metod v plném rozsahu při zachování integračních cílů a obsahů.
- Vysoce segregovaná výchova a vzdělání ve speciálně upraveném prostředí , s použitím speciálních pomůcek, s uplatněním speciálních metod v plném rozsahu při zachování integračních cílů a obsahů.
Výchova a vzdělání v těsné vazbě s rehabilitací mohou dosažení a průběh integrace výrazně ovlivnit.[7]
018 Principy pedagogické integrace
- p. respektování potřeb integrovat se
- p. respektování emancipace v integraci
- p. partnerství ZdP-intaktní v integraci
- p. dvojsměrnosti procesu integrace
- p. plurality možností integrace
- p. odstupňování integračních výstupů
- p. jednoty výchovy, vzdělávání a rehabilitačního působení v integraci[7]
019 Hlavní dosavadní poznatky v pedagogické integraci
- soustava speciálních škol je jedním z řešení vzdělávání postižených. Pro svůj segregační charakter by se měla uchovávat především pro případy, které se jinak vzdělávat nemohou;
- ze všech známých forem integrovaného vzdělávání ZdP je nejúčelnější podporovat "kmenovou" návštěvu vzdělávacích zařízení pro intaktní, případně i tzv. obrácenu integraci. Tento typ by se měl stát řádnou součástí vzdělávací soustavy;
- specializované třídy při školách běžného typu uplatňovat u definovaných skupin postižení;
- podporovat je také nutno integrované formy mimoškolní výchovy;
- pro integrované vzdělávání není současná realita soustavy výchovy a vzdělávání ČR příznivá.[7]
020 Pedagogové a rehabilitologové jsou vedle rodičů klíčovou podmínkou integrace.
4. POSTIŽENÝ JEDINEC A JEHO RODINA
021 Má-li dítě štěstí, jeho rodiče nerezignují a nesvěří je do trvalé ústavní péče, je zčásti vyhráno, neboť pobyt v harmonickém rodinném prostředí má psychoterapeutické i motivační účinky. Rodiny s postiženými dětmi jsou však společensky nedoceněny. Častým průvodním problémem rodin s postiženými dětmi je jejich izolovanost či osamocenost a značně vysoké nároky na osobnost, psychickou stabilitu obou rodičů. Pro znásobení a zefektivnění rodinné péče je nutné každou takovou rodinu podpořit nejen ekonomicky, ale především jí poskytnout odbornou lékařskou a metodickou pomoc i relevantní psychologický servis, směrovaný jak k dítěti samému, tak i k jeho rodičům, neboť péče o postižené dítě představuje vysokou míru psychické a fyzické zátěže i stresů, které mohou narušovat nejen osobnost rodičů, ale i samotnou stabilitu rodiny. To znamená, že by měl existovat účinný dynamický systém, v jehož rámci by s rodinou pravidelně konzultovali nebo do ní přímo docházeli odborný lékař, pediatr, rehabilitační pracovník (metodik), speciální pedagog, sociální pracovník a psychoterapeut. Intenzita spolupráce rodiny s těmito odborníky je samozřejmě závislá na stupni a druhu postižení dítěte, avšak kvalita této spolupráce rozhodne mimo jiné o připravenosti dítěte na jeho co nejúplnější socializaci. Zároveň je nutné cíleně působit na postoje v rodině, které by měly být realistické a neměly by tedy ani podporovat patologickou nesamostatnost a závislost jedince na rodině, ani podněcovat bezmeznou víru rodiny v pomoc státu, obce či humanitárních organizací. Rodina má být aktivním článkem v řetězu socializace či integrace zdravotně handicapovaných dětí.[10]
5. VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ
022 V souvislosti s humanizací politického systému jsou realizována taková opatření, jejichž cílem je zviditelnění lidí se zdravotním handicapem a jejich faktické zrovnoprávnění se zdravými členy společnosti. Základní právní atribut demokratické společnosti, jako je právo na vzdělání a informace, nemůže být nikomu odepřen. Postupně se rozšiřují možnosti běžných, speciálních a integrovaných škol, které poskytují tělesně, smyslově i mentálně postiženým jedincům odpovídající vzdělání.
023 Škola má nesporně spolu s rodinou nejvýznamnější vliv na vývoj a rozvoj všech složek osobnosti dítěte. Mělo by být naším cílem, abychom se snažili zařadit co nejvíce postižených dětí mezi zdravé spolužáky do běžných škol. K tomu samozřejmě potřebujeme snížení počtu žáků na jednoho učitele, odpovídající vybavení škol, moderní legislativu a především kvalifikované, citlivé učitele a vychovatele. Škola musí dát vyniknout těm vědomostem, dovednostem a osobnostním rysům postiženého žáka, které nejsou negativně ovlivněny zdravotním postižením. Pokud se nám podaří zařadit co nejvíce postižených dětí do běžného školního kolektivu, posílí to nejen jejich sebevědomí, ctižádost a sociálně adaptační schopnosti, ale také napomůže vytváření nezkresleného obrazu, který o nich budou jejich spolužáci mít. Tento obraz se v dospělosti zhodnotí i v přístupu veřejnosti ke spoluobčanům se zdravotním handicapem. Naopak u dětí a mládeže, jejichž stupeň tělesného, smyslového či mentálního postižení (případně v kombinaci) je natolik závažný, že neumožňuje zařazení do "normálních" škol, je třeba podporovat zakládání a rozvoj speciálních škol a domovů rodinného typu, stacionářů či specifických komunit (včetně chráněných dílen apod.). Pobyt v těchto zařízeních nesmí být pro postižené děti a mládež příčinou ztráty kontaktu s okolním světem, s jejich zdravými vrstevníky a s kulturním i společenským děním.
024 Proces zpřístupňování škol všech stupňů občanům s obtížemi ve vzdělávání musí být chápán jako kontinuální aktivita zahrnující relevantní prognostiku, expertní rozhodování, koncepční práci i racionální aplikace v pedagogickém procesu. To znamená nejen připravit základní materiální a organizační předpoklady, ale zároveň ve spolupráci se školskými úřady, úřady práce i zaměstnavateli volit takovou nabídku učebních a studijních oborů, které přispějí k uplatnění zdravotně handicapovaných jedinců na soudobém trhu práce. V případě mládeže imobilní, či jinak fyzicky nebo smyslově handicapované, disponující však intelektuálními předpoklady pro další vzdělávání, je nezbytné vytvářet jednak podmínky pro její studium na běžných školách, jednak jí umožnit vysokoškolskou přípravu na povolání.
025 Ve vztahu ke vzdělávání zdravotně postižených jedinců je podstatnou otázkou také koncepce sociální politiky. To se týká adekvátního sociálního zabezpečení a aktivní politiky zaměstnanosti. Středoškolské a vysokoškolské studium je i pro handicapovaného člověka především přípravou na povolání a prostředkem seberealizace i prezentování svých schopností a dovedností v rámci společnosti. Bude vhodné, budou-li školy sledovat vývoj na trhu práce a nabídnou-li zdravotně postiženým (s podporou státu i zaměstnavatelů) vhodně strukturované studijní obory.[10]
6. KOMUNIKATIVNÍ ASPEKTY INTEGRACE POSTIŽENÝCH
026 Nerušený anebo aspoň uspokojivý průběh komunikativního procesu je podmínkou jak pro výměnu informací, osvojování poznatků a dovedností, společnou činnost, výuku, tak pro uspořádávání mezilidských vztahů. Komunikace je součástí všech kulturních procesů. Možnost komunikace je jednou ze základních potřeb člověka, bez uspokojivých komunikativních dovedností je člověk izolován. Postižený člověk je často i komunikativně znevýhodněn, nemůže si vybudovat tak rozsáhlou komunikativní síť jako nepostižený a v rámci své komunikativní sítě nemůže vždy přejímat komunikativní úlohy podle aktuálních nároků situace a podle svých vlastních aktuálních představ a potřeb. Komunikativní znevýhodnění je někdy způsobeno již tím, že nepostižení nejsou s komunikativními zvláštnostmi postiženého obeznámeni a používají při komunikaci s ním nevhodné komunikativní strategie.[7]
027 Bez zajištění komunikativní kompetence postižených i nepostižených pro vzájemnou komunikaci jsou integrační snahy bezúčelné. Integraci postižených osob v širším smyslu je možné chápat jako možnost plnit podle vlastního uvážení a v souladu s vlastními i společenskými zájmy stejné nebo alespoň srovnatelné funkce ve společnosti jako nepostižení.[7]
028 Speciální komunikativní kompetence přesahuje u nepostižených rámec běžné, částečně zautomatizované komunikativní kompetence v mateřském jazyce. Jak od postižených , tak od nepostižených jsou v tomto případě vyžadovány speciální komunikativní strategie. [7]
7. FENOMÉN INFORMATIZACE
029 Porevoluční rozvoj snad všech složek lidské činnosti je zvláště patný na rozmachu informačních technologií a jejich aplikaci i v těch oblastech lidských aktivit, u nichž se to dříve nedalo předpokládat.[10]
030 Využití všech možností, které počítačová technika nabízí, včetně šíření edukačních programů prostřednictvím PC sítí, znamená zlepšení dostupnosti vzdělání i pro ty jedince, jimž činí dosavadní bariérovost prostředí velké obtíže. Mohou se vzdělávat doma a za použití takových pomůcek, které umožní ovládání počítače i zcela imobilním jedincům.[10]
031 Můžeme tak podpořit "nastartování" kvalitativně nového procesu budování vlastního "já", který v sobě zahrnuje:
- rozvoj osobnosti, změnu negativního sebehodnocení a postoje k sobě samému, k životu a světu vůbec,
- uvědomění si vlastní ceny a reálných životních cílů má významný motivační efekt, ambice se stávají účelnou životní filozofií postiženého jedince,
- dosažitelnost dříve nedosažitelného, dostatek informací a podnětů se zákonitě promítne v obohacení a restrukturalizaci hodnotové škály individua.[10]
032 Práce s PC, navíc v prostředí počítačových sítí, obohacuje škálu poznatků, které si může jedinec osvojit a využít. Proces osvojování poznatků či učení se novému je zvláště obtížný u jedinců s lehkou mozkovou dysfunkcí, zvláště pak v časté kombinaci se specifickými vývojovými poruchami učení. U takto postižených jedinců se v praxi prokázalo, že edukace založená na práci s PC dokáže významnou měrou kompenzovat nedostatek koncentrace, kolísavou pozornost i poruchy učení.[10]
033 Určitým nebezpečím pro postižené (ale i zdravé!) uživatele osobních počítačů může být získaná závislost na počítačové komunikaci. Jedinci, jimž činí interpersonální komunikace z jakýchkoliv důvodů závažné problémy, pocítí možnosti komunikace v PC sítích velmi pozitivně. Taková komunikace je jistě snadnější a smazává rozdíly mezi zdravými a postiženými lidmi. Zároveň je nutno mít na zřeteli, že přímý lidský kontakt je nenahraditelný a nutný pro vyvážené formování osobnosti. Jde o to, aby izolovanost a nedostatečná komunikativnost spojená se somatickými i psychickými následky zdravotního postižení nebyla nahrazena izolovaností novou, danou komunikační závislostí na PC.[10]
034 Počítačové technologie také postupně zjednodušují reálné pracovní uplatnění lidí s postižením, neboť řadu profesí je možné vykonávat v domácích - optimalizovaných - podmínkách. Např. v profesi daňového poradce, účetního, ekonoma malé firmy, reklamního technika či výtvarníka, překladatele, správce počítačové sítě nebo v profesi "web master" lze při určitém nezbytném vybavení pracovat mimo kmenové zaměstnavatelské instituce. Získáním speciálních, resp. specifických dovedností a návyků tedy stoupnou šance zdravotně handicapovaných jedinců na praktické uplatnění v životě a tedy na trhu práce. Tím se sníží jejich závislost na pomoci společnosti a přestanou být pasivními příjemci sociálních dávek či podpor. [10]
8. SEBEREALIZACE A POLITIKA ZAMĚSTANANOSTI
035 Seberealizací rozumíme rozvíjení a soustavné využívání nadání a schopností individua, tedy uplatnění přirozených i utvářených dispozic jedince k určité činnosti, k určité práci či sociální aktivitě.[10]
036 Seberealizace a s ní související uplatnění na trhu práce je u lidí se zdravotním postižením daleko obtížnější, protože předpokladem její úspěšnosti je správná lokalizace, podchycení i programové rozvinutí těch vloh a schopností handicapovaného člověka, které nejsou omezeny nebo deformovány defektem, nemocí či úrazem.[10]
037 Vedle rodin, škol, upravených či chráněných pracovišť, ústavů sociální péče a dalších zařízení se problém seberealizace týká především tlaku společnosti na vztah zaměstnavatelů k zaměstnávání spoluobčanů se zdravotním handicapem. Ti, kteří se rozhodnou nabídnout pracovní uplatnění zdravotně postiženým a budou tedy investovat do stavebních úprav, nákupu pomůcek, strojů i přístrojového vybavení, jsou podpořeni státem a náklady na zřízení i provoz společensky žádoucích pracovních míst jsou zčásti hrazeny ze státních či obecních prostředků.[10]
9. ŽIVOT BEZ BARIÉR
038 Bariéry v našem okolí jsou dvojí. Fyzické a psychické. Fyzickými bariérami jsou reálná omezení v prostředí, ve kterém žijeme, ve kterém se každý den pohybujeme. Komplikují nebo zcela znemožňují pohyb osob s postižením v daném prostředí.
Psychické bariéry jsou jak ve "zdravých" lidech, tak v samotných postižených. "Zdravý" člověk se mnohdy postiženému vyhýbá. Důvody mohou být různé. Jsou lidé, kteří nevědí, jak s postiženou osobou komunikovat, jak jí pomoci. Někteří mají jakýsi zvláštní pocit viny, že oni jsou zdraví a ten druhý je více či méně bezmocný. "Zdraví" lidé často nevědí, jaké zdravotní komplikace postižení přináší a zda je osoba pohybující se na vozíku schopna komunikace. Osoba s postižením se cítí být vyřazena ze společnosti do té míry, jak se k ní chová její okolí. Přítomnost fyzických bariér situaci jenom zhoršuje. Navíc vážným psychickým problémem je vyrovnání se změněnou životní situací. Zejména, došlo-li k náhlé změně života a životního stylu pro neočekávanou těžkou nemoc či úraz. Tito lidé si mnohem více uvědomují fyzické bariéry ve svém okolí než ti, kteří se s postižením narodili a od malička jsou zvyklí na každodenní boj s překážkami. Fyzické bariéry ještě zhoršují schopnost vyrovnat se s novou životní realitou. Problém narůstá přímo úměrně s věkem. Starší lidé jsou již méně přizpůsobiví a navíc tělesné postižení přináší větší nároky na fyzickou kondici při běžných denních úkonech. A právě fyzické síly jim mnohdy již scházejí. Postižený se tak dostává do začarovaného kruhu.[5]
039 Jak tuto situaci řešit? Více či méně může svým přístupem pomoci každý. Třeba tím, že si uvědomí, že již zítra může být i jeho život zcela jiný , a že osoba s handicapem se od "zdravé" liší jen na první pohled - "pouze" nevidí, neslyší či nechodí. Uvnitř jsme všichni stejní. Ne nadarmo se říká, že u člověka je rozhodující, jaký je uvnitř a ne jak vypadá jeho tělesná schránka.[5]
040 Výrazně pomoci mohou projektanti, architekti, úředníci stavebních úřadů, sociální pracovníci, pracovníci ve zdravotníci, zkrátka všichni ti, kteří se spolupodílejí na tvorbě našeho životního prostředí a společnosti. Rozhodující měrou by měli přispět lidé pracující ve zdravotnictví. Ti jsou první, se kterými člověk po úrazu nebo v době nemoci přijde do styku. Právě oni jsou na cestě zpětné integrace postiženého do společnosti velmi důležití.[5]
041 Dnes je realita taková, že pobyt pro postiženého v nemocnici je spíše trestem než pomocí. Každý vozíčkář se doslova bojí i krátkodobého pobytu v nemocnici.V absolutní většině těchto zařízení neexistuje vhodné sociální vybavení. Nemocnice nejsou vybaveny speciálními podložkami, které u dlouhodobě nemocných pacientů mají zabránit vzniku proleženin, jejichž výskyt může skončit až fatálně. Mnohdy samotní zdravotníci neví, jaké má osoba s postižením potřeby a jak jí mohou pomoci.[5]
042 Další skupinou lidí , která by měla pomoci osobě, jež se ocitla v těžké životní situaci, jsou zaměstnanci odborů sociální péče obecních úřadů. Ti by měli poskytnout postiženým komplexní informace, jak jim lze usnadnit situaci, na co mají nárok, na koho se mohou v případě potřeby obrátit.[5]
043 Od roku 1994 je nedílnou součástí Stavebního zákona vyhláška č. 174/1994 sb., která jasně definuje obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Záleží tedy na projektantech a na pracovnících stavebních úřadů, zda si uvědomí závažnost dané problematiky a vyhlášku budou mít při své práci na paměti. Je ale nutné, aby si uvědomily, že vyhláška stanoví pouze obecné požadavky, a proto je vhodné problematiku konzultovat s osobami, které ji znají dopodrobna, tedy přímo s postiženými.[5]
044 K tomu abychom lépe pochopili pojem bezbariérovost z hlediska handicapované osoby, je třeba si uvědomit, že tělesná postižení jsou různá a tudíž zde vznikají i různé nároky na přístupnost města a jeho vybavenost. Jistou pomůckou by mohla být kategorizace podle míry postižení, je ovšem třeba ji brát pouze jako rámcový ukazatel. Provést kategorizaci není totiž vůbec jednoduché vzhledem k obrovskému množství druhů nemocí, úrazů a jejich následků. Navíc u každé postižené osoby rozhoduje o míře její závislosti na pomoci druhé osoby či zvláštnostech ve vybavení například bytu i její fyzická konstituce, vzrůst a mnoho dalších vlivů. Smyslová postižení, tedy postižení zraku a sluchu, nejsou z hlediska architektonického návrhu tak komplikovaná , nicméně se často právě na potřeby takto postižených osob zapomíná. Ulehčit situaci těmto lidem lze i stavebními úpravami, ale zejména technickými pomůckami ve vybavení města a objektů občanské vybavenosti.[5]
10. STANDARDNÍ PRAVIDLA
045 Hospodářská a sociální rada OSN dala v květnu 1990 impuls Komisi pro sociální rozvoj, aby vypracovala standardní pravidla pro vyrovnání příležitosti pro zdravotně postižené děti, mládež i dospělé tak, aby bylo možné tato pravidla předložit Valnému shromáždění OSN.
046 48. zasedání Valného shromáždění OSN dne 28. října 1993 pak schválilo Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením (dále jen "Pravidla") [viz.12]. Pravidla byla zpracována na základě zkušeností získaných během Dekády zdravotně postižených vyhlášené OSN (1983-1992). Politickým a morálním základem Pravidel je Mezinárodní listina lidských práv zahrnující Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní úmluvu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech, Úmluvu o právech dítěte, Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen, ale také Světový program akcí týkajících se zdravotně postižených osob. [8]
047 Pravidla nejsou závazná, ale předpokládá se, že se stanou mezinárodními obyčejovými pravidly, budou-li aplikována velkým počtem států. Znamenají ale významný morální a politický závazek členských států OSN přijmout vlastní opatření pro vyrovnání příležitostí.
048 V pravidlech je členským státům připomenuta zodpovědnost za to, že přijmou vhodná opatření k odstranění překážek, které brání osobám se zdravotním postižením plně se zapojit do společenských aktivit. Pravidla přispěla také ke zpřesnění definic používaných v oblasti postižených osob.[8]
049 Postižení zahrnuje velké množství různých funkčních omezení, která se vyskytují v každé populaci ve všech zemích světa. Lidé mohou být postiženi fyzickou, mentální nebo smyslovou vadou, zdravotním stavem nebo duševním onemocněním. Takové vady, stavy nebo onemocnění mohou být trvalé nebo přechodné.
050 Handicap je ztráta nebo omezení příležitosti účastnit se života společnosti na stejné úrovni jako ostatní. Tento termín znamená konflikt postižené osoby s prostředím. Účelem tohoto termínu je zdůraznit nedostatky v prostředí i v mnoha aktivitách organizovaných ve společnosti, jako jsou informace, komunikace a vzdělávání. V roce 1980 schválila Světová zdravotnická organizace Mezinárodní klasifikaci vad, postižení a handicapu (ICIDH), která umožnila přesnější a zároveň i relativistický přístup. ICIDH je stále ještě využívána při rehabilitaci, vzdělávání, statistice, legislativě, demografii, sociologii, v ekonomice, politice a antropologii.
051 Prevence znamená činnost zaměřenou na zamezení vzniku fyzické, intelektuální, psychické nebo smyslové vady (prvotní prevence) nebo na zamezení toho, aby vada způsobila trvalé funkční omezení nebo postižení (druhotná prevence).
052 Rehabilitace je proces, jehož cílem je umožnit postiženým osobám, aby dosáhly a zachovaly si optimální fyzickou, smyslovou, intelektovou, psychickou anebo sociální úroveň funkcí. Může zhrnovat opatření pro zajištění nebo obnovu těchto funkcí , nebo opatření kompenzující ztrátu nebo absenci funkce nebo funkční omezení.
053 Vyrovnání příležitosti znamená proces, jehož prostřednictvím jsou různé systémy společnosti a prostředí, jako např. služby, činnosti , informace a dokumentace zpřístupněny všem, zvláště postiženým osobám.
054 Vlastní pravidla mají čtyři části a to
- předpoklady rovnoprávného zapojení, obsahující pravidla č. 1až 4, zahrnující zvyšování uvědomění, léčebnou péči, rehabilitaci a služby,
- cílové oblasti rovnoprávného zapojení, obsahující pravidla č.5 až 12, týkající se přístupnosti, vzdělávání, zaměstnávání, udržení příjmu a sociálního zabezpečení, rodinného života a integrity osobnosti, kultury, rekreace a sportu a náboženství,
- rehabilitační opatření s pravidly č. 13 až 22, obsahujícími informace a výzkum, taktiku a plánování, legislativu, hospodářskou politiku, koordinaci práce, organizace postižených osob, školení pracovníků, monitorování programů při realizaci Pravidel, odbornou, ekonomickou a mezinárodní spolupráci,
- monitorovací mechanismus.[8]
11. SVÉPOMOC A ORGANIZACE ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH OBČANŮ
055 Příčina vzniku svépomocných aktivit spočívá v nespokojenosti skupin občanů s možnostmi uspokojování specifických potřeb těchto skupin, jde tedy vlastně o projev nespokojenosti se stavem služeb, které se nabízejí a poskytují. Protože právní subjekty, od nichž uspokojování svých potřeb občané očekávají, svou úlohu podle jejich představ neplní, snaží se je zajistit sami. K tomu je ovšem třeba , aby byly splněny některé podmínky. Především je nutné, aby společenský systém tyto svépomocné aktivity alespoň připouštěl, pokud je již přímo nepodporuje, a veřejné klima musí být takové, aby svépomocné společenské aktivity přijímalo s pochopením a snažilo se je akceptovat a podpořit.[10]
056 O svépomocných činnostech většinou hovoříme v souvislosti se skupinami, do kterých se sdružují občané se stejnými nebo obdobnými potřebami. Každý z nich chce především uspokojit své osobní potřeby, ale zároveň si uvědomuje, že k tomu bude mít větší šanci společně s těmi, kteří jsou v podobné situaci.[10]
057 V současné době působí v České republice řada sdružení zdravotně postižených, nejčastěji sdružujících občany s určitým typem handicapu, dále zde pracují organizace rodičů postižených dětí a rovněž existuje řada nadací či sdružení zaměřených na pomoc lidem s postižením. Tyto organizace pracují jednak na místní úrovni, v terénu a jednak se společně sdružují k efektivnímu prosazování svých potřeb v oblasti legislativy, sociální a zdravotní péče, školství, zaměstnávání a podobně.[10]
12. SEXUALITA A PARTNERSTVÍ
058 Řada odborníků, rodičů postižených dětí i laických dobrovolných aktivistů, kteří se zabývají touto problematikou, si uvědomuje závažnost a následky dlouhodobého zanedbávání problému lapidárně zvaného handicap a sexualita.
059 V důsledku sociální izolace v ústavní i rodinné péči žije mnoho našich zdravotně postižených spoluobčanů v permanentní citové deprivaci a sexuální frustraci. Tato skutečnost výrazně omezuje jejich životní motivaci a základní zdravotní handicap umocňuje tendencemi ohrožujícími osobnost postiženého.
060 Včasná, systematická, zasvěcená a adresná sexuální osvěta, vedená dobrým pedagogem ve spolupráci s rodiči a přizvanými odborníky je tím, čím můžeme přispět zdravotně postiženým k úspěšnému rozvoji sexuality, volbě partnera i k založení rodiny. Vždyť plnohodnotné a společensky i osobně pozitivní fungování rodiny je pro mnohé handicapované občany reálnou životní perspektivou, avšak každý takovýto krok musí být provázen relevantními odbornými vyšetřeními, včetně genetických, posouzením reálné sociální situace i objektivním zhodnocením možností, jak zabezpečit rodinu a výchovu dítěte. Cílem by měla být všestranná podpora přirozeným snahám zdravotně postižených lidí o partnerský život při včasné diagnostice existujících rizik, která bude moci klient s odbornou pomocí eliminovat.
[10]
13. OCHRANA PRÁV OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM V ČESKÉ REPUBLICE
061 Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, vychází z nedotknutelnosti a univerzálního charakteru přirozených lidských práv. V souladu s tímto pojetím stát lidská práva pouze uznává, prohlašuje a potvrzuje jejich nezcizitelnost a nezrušitelnost. [14]
062 Podle Čl. 3 Listiny se "Základní práva zaručují všem bez rozdílu.". Uvedený článek vyjadřuje závazek státu zaručit tato práva a svobody všem bez jakékoli diskriminace.
063 O osobách zdravotně postižených hovoří přímo pouze Čl. 29, kde je uvedeno jejich "právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky" a "právo na zvláštní ochranu v pracovně právních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání.
064 Tato práva jsou konkretizována především v pracovně právních předpisech.
065 Zvláštní pracovní podmínky zdravotně postižených nejsou v pracovním právu samostatně formulovány. Bývají zpravidla sjednávány v rámci individuálních pracovních smluv.
066 Zvláštní ochrana v pracovněprávních vztazích se projevuje především v souvislosti s uzavíráním pracovní smlouvy, skončením pracovního poměru a povinné součinnosti s opatrovníky.
067 Pomoc při přípravě k povolání u zdravotně postižených, jsou-li mladiství, spočívá především v odborném poradenství při volbě povolání. Pokud k zdravotní poruše vedoucí k postižení došlo až v průběhu zaměstnání, je tato pomoc poskytována formou rehabilitace a rekvalifikace.[14]
068 V České republice žije v současné době zhruba 1 200 000 občanů se zdravotním postižením. Z toho:
60 000 zrakově postižených (z nich 17 000 velmi těžce)
300 000 sluchově postižených (z nich 15 000 zcela hluchých)
60 000 lidí s poruchami řeči
1 500 slepohluchých
300 000 mentálně postižených
300 000 lidí s vadami pohybového ústrojí
480 000 diabetiků (z nich 70 000 inzulinovaných)
150 000 osob po cévních a mozkových příhodách
140 000 osob postižených epilepsií
100 000 duševně nemocných
069 Kromě uvedených nejčastěji se vyskytujících postižení existuje ještě značné množství osob statisticky nepodchycených, trpících např. vrozenými vývojovými vadami, onkologickými onemocněními, roztroušenou sklerózou, parkinsonem, dermatózami, fenylketonurií atd.[14]
070 Česká republika podobně jako ostatní členské státy OSN přijala v roce 1993 Standardní pravidla . a souhlasila s jejich praktickou aplikací.
071 V České republice byl ustaven Vládní výbor pro zdravotně postižené občany usnesením vlády ČR č. 151 už v roce 1991. Vládní výbor vypracoval nejprve "Národní plán pomoci zdravotně po stiženým občanům", který vláda schválila v roce 1992. V následujícím roce 1993 byl přijat nový program s názvem "Národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení". Tento nový plán vycházel ze zkušeností získaných při plnění předchozího programu a kladl větší důraz na adresnost poskytovaných finančních prostředků tak, aby prostředky určené pro rozvoj přinášely co největší efekt a prostředky pro sociální pomoc obdrželi ti, kteří je nejvíce potřebují. Tento program také více podpořil vlastní iniciativu a aktivitu zdravotně postižených a zainteresoval na odstraňování architektonických, orientačních, komunikačních a psychologických bariér kromě státu také obce a jednotlivé právnické či fyzické osoby. Všechna opatření zde uvedená měla společný cíl: pomoci občanům s postižením, aby byli schopni se znovu adaptovat, a poté integrovat do společnosti.
072 Jednou z cest je poskytnout zdravotně handicapovaným příležitost vést pokud možno samostatný život bez závislosti na jiných. Některá z navržených opatření však nebyla dosud realizována, mimo jiné i příprava zákona o těžce zdravotně postižených.
073 Národní plán opatření . je rozdělen do 16 tematických celků, obsahujících charakteristiku současného stavu v uváděné sféře, návrhy příslušných opatření k jeho zlepšení a výčet orgánů odpovědných za jejich plnění. [14]
14. NEZÁVISLÝ ZPŮSOB ŽIVOTA
Nejlepší cestou je umožnit zdravotně handicapovaným občanům vést co nejvíce samostatný život bez závislosti na jiných.
Filosofie nezávislého způsobu života
074 Každý jednotlivec je jiný a zcela jedinečný. Lidé se zdravotním postižením jsou, pokud se týká jejich vlastních potřeb a problémů, nejpoučenějšími odborníky. Programy sloužící zdravotně postiženým by měly být navrhovány tak, aby sloužily všem skupinám zdravotně postižených. Člověk bez zdravotního postižení nemůže vědět, porozumět nebo se vcítit do toho, co to znamená mít postižení. Je mnohem pravděpodobnější, že tyto vlastnosti bude mít osoba se zdravotním postižením. Základním cílem je možnost se plně zapojit do kulturních, sociálních, ekonomických a politických aktivit společnosti. [3]
Co je nezávislý způsob života?
075 Zjednodušeně řečeno, aby byl člověk nezávislý, musí převzít kontrolu nad svým životem. Ve světě nepostižených to obvykle znamená, že se jednotlivci starají o své každodenní povinnosti. Nikdo z nás však nemá skutečnou a ničím nepodmíněnou kontrolu nad svým životem. V rámci určité skupiny obecných podmínek, počítaje v to i zdravotní postižení, si vybíráme my všichni. Co přispěje k tomu, aby tyto možnosti výběru byly dostatečně rozsáhlé, aby i zdravotně postižení se mohli považovat za osobně nezávislé?
Podstatou termínu "nezávislý" je rozpoznání a výběr možností. Abychom se stali nezávislými, naše možnosti výběru musí být dostatečně rozmanité, abychom byli schopni uplatnit nad našimi životy takový typ kontroly, který by nám umožnil nepovažovat se za utlačované. Pro jednotlivce se zdravotním postižením to znamená, že mají právo na ty samé možnosti jako někdo, kdo není postižený.
076 Nezávislost znamená pro zdravotně postiženého člověka, že bude mít individuální zdroje a sociální služby umožňující přístup ke stejným sociálním, politickým, ekonomickým a kulturním příležitostem. Nezávislost pro nepostiženého člověka znamená přesně to samé. [3]
15. LITERATURA
- Aplikace individuálních přístupů v péči o zdravotně postižené : texty k semináři. Praha, Liberální institut 12.12.1995. Praha: Aleko, 1996. 75 s. ISBN 80-85341-54-9.
-
postižené osoby * pracovní uplatnění * rehabilitace * sociální péče * sociální politika * společnost * zdravotně postižení
- Bezbariérová doprava: (sborník semináře). Praha: Federace zdravotně postižených v ČSFR, 1992. 97 s. ISBN 80-85098-13-X.
-
bezbariérová doprava * Československo * tělesně postižené osoby * tělesně postižení * sborníky
- BROWN, Steven E.: Nezávislý způsob života: teorie a praxe. [Praha]: Sbor zástupců organizací zdravotně postižených, 1994. 28 s.
-
postižené osoby * uplatnění * zdravotně postižení
- DACHSEL, Joachim: Můj bratr osel a já : život s berlemi. Praha: Ústředí diakonie a misie církve československé husitské, 1996. 84 s. ISBN 80-7000-006-6.
-
Joachim Dachsel * křesťanské pojetí * Německo * smysl života * tělesně postižené osoby * tělesně postižení * biografie * příběhy
- FILIPIOVÁ, Daniela: Život bez bariér: projekty a rekonstrukce. Praha: Grada Publishing, 1998. 101 s. ISBN 80-7169-233-6.
-
bezbariérová vybavenost * bezbariérové byty * bezbariérovost * bezbariérový přístup * budovy * bydlení * byty * fyzické bariéry * stavebnictví * tělesně postižení * uspořádání
- Handicap '98: sborník 6. ročníku mezinárodní konference: Liberec, Jedličkův ústav 2.6.1998. Liberec: Technická univerzita, 1998. 55 s. ISBN 80-7083-297-5.
-
integrace * péče a výchova * postižené osoby * zdravotně postižení * sborníky z konferencí
- JESENSKÝ, Ján: Kontrapunkty integrace zdravotně postižených. Praha: Karolinum, 1995. 175 s. ISBN 80-7184-030-0.
-
integrace * postižené osoby * zdravotně postižení
- LANČ, Jindřich: Právo a bezbariérové řešení staveb. Praha: Nadace ABF, 1995. 53 s. ISBN 0862-4895.
-
bezbariérové domy * bezbariérové stavby * bydlení * byty * právo * předpisy * zdravotně postižení * Česká republika
- NOVÁK, Jaroslav: Využití výpočetní techniky pro zdravotně postižené. Brno: Paido, 1997. 70 s. ISBN 80-85931-44-3.
-
postižené osoby * počítače * speciální pedagogika * výchova a vzdělávání * výpočetní technika * využití * zdravotně postižení
- NOVOSAD, Libor: Některé aspekty socializace lidí se zdravotním postižením: kapitoly ze sociologie handicapu. Liberec: Technická univerzita, 1997. 50 s. ISBN 80-7083-268-1.
-
integrace * postižené osoby * seberealizace * socializace * společnost * uplatnění * zdravotně postižení * učebnice vysokých škol
- SPIRIT, Michal: Občané se změněnou pracovní schopností v obchodních organizacích. Praha: Vys. šk. ekon., 1993. 151 s. ISBN 80-7079-231-0.
-
invalidita * občané se změněnou pracovní schopností * obchod * zaměstnání * učebnice vysokých škol
- Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením. Praha: Sdružení zdravotně postižených v ČR, 1996. 19 s.
-
postižené osoby * rovnoprávnost * zdravotně postižení * pravidla
- TITZL, Boris: Postižený člověk ve společnosti: hledání počátků.Praha: Pedagogická fakulta UK, 1998. 120 s. ISBN 86039-30-7.
-
dějiny * postižené osoby * společnost * vztahy * zdravotně postižení
- VYSOKAJOVÁ, Margerita: Hospodářské, sociální, kulturní práva a zdravotně postižení. Praha: Karolinum, 2000. 139 s. ISBN 80-246-0057-9.
-
hospodářská práva * kulturní práva * lidská práva * postižené osoby * práva * sociální práva * zdravotně postižení * příručky
- Vzdělávání zdravotně postižených na VŠ a vytvoření podmínek k tomu: sborník projektů Fondu rozvoje vys. šk 1993 - témat. okruh č. 7. Olomouc: Univerzita Palackého, 1994. 57 s. ISBN 80-7067-385-0.
Aktualizováno: 08.01.2008
Autor: správce www stránek
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz
© 2008 Vědecká knihovna v Olomouci Sponzoři VKOL
Tisk stránky | Mapa webu | Zajímavé odkazy
| RSS 
| Prohlášení o přístupnosti