Traffic analysis

Vědecká knihovna Olomouc
Vědecká knihovna Olomouc
Česky English Deutsch

Pověsti o památkách města Olomouce a z Olomouckého kraje - Dům U Černého koníčka

Obsah

Zkrácená verze pověsti Dům "U Černého koníčka"

V měšťanském domě čp.21 na olomouckém Dolním náměstí bydleli v polovině 16.století bohatí bezdětní manželé s komornou Markétou. Brzy byl také do domu přijat nový správce Pavel. Ten si Markéty nevšímal, i když ona ho milovala a ráda by mu dala své srdce.

Nachystala proto čarovný bylinný nápoj dle rady kořenářky, který jí měl zajistit lásku až do smrti od toho, kdo jej vypije. Neopatrně však nápoj nechala v kuchyni, kde jej omylem převrhl čeledín do džberu vody pro koně. Vody se napil mladý černý hřebeček, který okamžitě začal pronásledovat Markétu po dvoře, na schodišti a nakonec i do pokoje. Markéta nakonec v hrůze vyskočila z okna a zabila se. Kůň chtěl také skočit za ní, zůstal však viset v okně a musel být utracen. Událost proto připomíná poprsí koně ve skoku v průčelí domu "U černého koníčka".

Celý text pověsti Dům "U Černého koníčka"

cerm01x.gif Zdroj viz literatura.

Ve starém měšťanském domě, číslo popisné 21 na Dolním náměstí v Olomouci, bydleli v polovině 16. století bohatí manželé. Byli bezdětní a tak, jak je pomalu s přibývajícími léty unavovala stálá starost a péče o dům, přenášeli tyto povinnosti na své nejvěrnější služebníky. Paní měla nejraději svou komornou Markétu, která u ní sloužila už hezkou řádku let. Vzala si ji k sobě jako mladinké děvče asi před deseti lety, a protože neměla vlastní děti, přilnula k Markétce jako ke své dceři. Markéta měla svoji paní ráda a snažila se jí sloužit tak, aby s ní byla spokojena. Pán domu měl také svého oblíbence - správce Kiliána, ten však byl jen o něco mladší než jeho pán a tak už mnoho práce nezastal. Jednou, když pán opět pozoroval, že Kilián už nemá dřívější fortel a u čeledi potřebnou autoritu, rozhodl se, že si na toto místo najde někoho mladšího a schopnějšího. Protože však měl starého správce rád, chtěl se poradit nejdříve s ním, neví-li o nějakém vhodném nástupci. Kilián pánovi doporučil svého šikovného synovce Pavla, který se právě vrátil z vojny proti Turkům a nebyl úplně zdráv. V bojích byl zraněn tak, že nemohl vládnout levou rukou. V práci se však dovedl ohánět i tak dost dobře, byl bystrý, mezi čeledí měl autoritu a tak pán byl spokojen, že vybral dobře. Ještě někdo byl však spokojen s tím, že se v domě Pavel objevil. Byla to komorná Markéta, dívka ještě dost mladá a pohledná, která se mužům líbila. Jí se však žádný nezdál dost dobrý, ale od chvíle, kdy uviděla Pavla, měla oči jen pro něj. Ten však jako by byl slepý, hleděl si jen své práce a o Markétčině trápení nevěděl nebo vědět nechtěl. Ta byla nešťastná, konečně se našel muž, kterému by dala své srdce a on si jí nevšímá.

Když už nevěděla kudy kam, rozhodla se poprosit o radu bábu kořenářku z Dolan. Ta, znalá trápení i radostí, co jich jen na světě je, poradila Markétce, aby před východem slunce svařila byliny, natrhané o sv. Jiří a v noci filipojakubské a svatojánské. Nápoj ze vstavače, kandíku, brotanu, třebule a svlačce pak měla dát vypít muži, po němž toužila, tak, aby o ničem nevěděl. Vědma ji však varovala, aby se pořádně rozmyslela, než dá nápoj někomu vypít. Jeho moc je totiž tak silná, že se už žádným kouzlem nedá zrušit a ten, kdo se ho jednou napije, jí bude v patách až do smrti. Markéta poděkovala, dobře kořenářce zaplatila a s nadějí se vracela domů. Byla si jistá, že už má štěstí na dosah ruky a tak zapomněla na opatrnost. Uvařený čarovný nápoj nechala v kuchyni vychladnout a odběhla za jinou prací. Netušila, že mezitím přišel do kuchyně čeledín, aby nabral vodu pro koně. Nechtěně zavadil o hrnek s nápojem lásky a část jeho obsahu vylil do džberu s vodou. Čeledín, který o Markétčiných kouzlech nic nevěděl, odnesl džber do stáje a napojil koně. Jako první se napil krásný mladý černý hřebeček, kterého měl pán moc rád a který byl jeho chloubou. Kůň začal být nesvůj, poskakoval, řehtal a nebyl k utišení. Když na dvůr vyšla Markéta a kůň ji otevřenými vraty uviděl, utrhl se a běžel rovnou k ní. Markéta se samozřejmě polekala, protože kůň se začal vzpínat, tancovat na zadních a radostně řehtat. Utíkala do domu, ale kůň se hnal za ní. Čeledínovi se ho podařilo chytit, ale neudržel ho. Kůň se mu vytrhl a byl Markétce těsně v patách. Markétka vyběhla na schodiště, kůň za ní. Zoufalá vyběhla až do svého pokoje a zabouchla za sebou dveře. Myslela si, že už je v bezpečí. Kůň však vyběhl po schodech až nahoru, vyrazil dveře a byl v pokoji. Jako smyslů zbavená otevřela Markétka úzké okénko v arkýři, protáhla se jím, vyskočila a pádem na dlažbu se zabila. Černý hřebeček se i do okna hnal za ní, ale protože bylo úzké, uvázl v něm. Nepodařilo se ho vyprostit a tak musel být utracen. Nešťastná paní oplakávala Markétku, pán želel svého koně. Byla to náhoda či osud, že ani kouzelný nápoj nepřinesl Markétce štěstí?

Příběh nešťastné lásky, který se v domě udál, nám připomíná plastika poprsí koně ve skoku, umístěná do průčelí domu, kterému se od těch dob až podnes říká "U Černého koníčka."

Co je na pověsti Dům "U Černého koníčka" (ne)pravdivého?

Dnešní dům čp. 21 na Dolním náměstí, kterému se také říkalo "kde ku´oň vyskakuje", byl vybudován na základech dvou starších středověkých domů. Jeho majitelé měli právo zde vařit a čepovat pivo a prodávat víno. Z nich můžeme připomenout již v roce 1438 bohatého kramáře Wolfganga Pockla, v roce 1603 bohatého měšťana Tobiáše Hirscha a jeho syna radního Matyáše Hirscha z Hirschenfeldu, od roku 1628 správce Viléma Zikmunda Žďárského. V letech 1685-1710 byl dům v držení hrabat z Liechtenštejna, od roku 1725 ho vlastnil hejtman sovineckého panství Jiří František Heřmanský z Heldenherzu, dále pak hrabata z Magnisů atd. Pojmenování "U Černého koníčka" však vešlo v obecné povědomí až v polovině 19.století, kdy byl dům za tehdejších majitelů podnikatele Jana Zvěržiny a Terezie Schwabové opraven. Tehdy také byla do průčelí domu vsazena plastika koně, který jakoby chtěl vyskočit z okna.

Aktualizováno: 25.07.2013
Autor: Jiří Spáčil
Pošli e-mailem
Trvalý odkaz


Vědecká knihovna Olomouc, ­ ­­­­­­­ ­Bezručova 659/2 ­Olomouc 9, 779 11­­­ tel.  +420-585 205 300 e-mail: vkol@vkol.cz Otevírací doba: ­Po - Pá    8:30 - 19:00 So   9:00 - 13:00* Ne   Zavřeno *studovna vázaných novin a úsek MVS jsou v sobotu zavřeny ID datové schránky­­: yswjnie
Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem
Tvorba www stránek © Winternet 2008 - 2014
Aktualizováno: 24.10.2014 15:00
TOPlist